Zodpovědné rozhodování ze SRDCE

Zodpovědné rozhodování ze srdce nevytváří žádnou karmu. Osvobozuje. Karma jako taková není trestem, je stvořená z našeho vlastního podnětu udělat věci příště lépe, než se nám minule podařilo. Nemusí se nutně přenášet z jednoho života do života dalšího , ale vytváříme si ji i v rámci života aktuálního. Je to touha naší duše předat ze sebe nejvíc lásky a laskavosti k druhému, protože to je to, co nás doopravdy bytostně naplňuje. Když dáváme z opravdové lásky.

Pokud tomu tak není, naše duše si přeje nápravu, a tak vytváří slib (někdy kletbu) což se rovná karmě. Je založená na našem vlastním rozhodování, nikdo nám ji nestanovil, nýbrž jen my sami.

Ve chvíli, kdy jednáme z pokynů ega, nejčastěji vytváříme nedostatek čehokoliv. V tomto nastavení pak i jednáme a naše činy pak mají své následky, které jsme původně vůbec nezamýšleli.

Takto vedeme i naše rozhodnutí ohledně vztahů s druhými lidmi. Jdeme do svazků, jen z touhy uspokojit naši samotu, pocit nedokonalosti nebo i pocit hmotné nouze.

Když si jen představíte, že by někdo vás samotné chtěl jen z těchto důvodů, určitě byste s tím nesouhlasili. Hluboce by vás to ranilo, protože si bytostně přejete, aby s vámi někdo byl ze skutečné lásky k vám. Z touhy srdce, že vy jste pro něj tím sluncem, které ho naplňuje svou září.

To je skutečný a jediný důvod tvořit milostný vztah. Takový jediný nevytváří karmu, ale dává štěstí, naplněnost a svobodu. Přináší vám oběma to nejlepší a přináší to nejlepší z vás i do celého světa.

Vtahovat do hry někoho, o kom od začátku víte, že vám na něm až tak nezáleží, je pro vaše srdce nepřípustné. Vaše ego však hlas vašeho srdce mnohdy přehluší, a tak si řeknete "Žijeme jen jednou, proč si to pořádně neužít přece. Nesoudit se a milovat se," přeložíte si tak svou nenasytnost do krásných slov a tím si vaše činy omluvíte. Ale srdce si nenechá mazat med kolem pusy. Ví přesně, kam to povede. A až bude po všem, nebude už po původním pocitu uspokojení ani stopy. Přijde nutnost vypořádat se s tím, co to vše způsobilo. Je tam totiž ten druhý spoluhráč, a ten si možná od toho všeho sliboval něco jiného. A tak přichází na řadu dost nepříjemných věcí, jako třeba rozchod ve zlém. Nebo někdy útěk, protože se s tím absolutně nechcete zabývat.

No, a právě přesně proto se budete muset tím vším zabývat znovu. Tentokrát vám to ale do života přijde s mnohem větší intenzitou. Vaše srdce si to tak přeje. Ví, že nechcete ubližovat, ale přesto to neustále činíte. A vy budeme muset teď cítit všechnu tu bolest, která původně vzešla z vašeho nedbalého rozhodnutí. Bude třeba odpuštění, a tak bude třeba vidět si na to, co jsem učinil hezky čistě a jasně. Bez příkras, bez omlouvání, ale také bez posuzování. Odpuštění bude nástrojem k vykoupení sebe z karmy. Ne, opravdu to není za trest, i když to tak vypadá. To jen vaše duše touží, aby vše odčinila. Aby mohla příště dát té lásky mnohem, mnohem více.

Jen pak je možné tu hru ega prohlédnout.

A pak je možné, aby vaše každé další rozhodnutí bylo vedeno opravdu ze srdce. Z jasnosti, čistoty, z vašeho samotného středu.

Tak jako v Malém princovi, v kterém si princ ochočil lišku a ona ho naučila tomuto krásnému pochopení.                 "Jsi zodpovědný za toho, koho k sobě připoutáš." Tečka. Je v tom obrovská moudrost a pravda.

Je to tak. Jsi. A proto se rozhoduj, koho k sobě připoutáš a jaký k tomu máš vlastně důvod.

A ten důvod by měl být pouze čistá láska. Nic víc, ani nic méně.

Žádná náplast na nedostatky týkající se čehokoliv. Ani třeba to, že nám ten druhý říká, jak jsme krásní a nás to tak moc naplňuje, protože tomu doopravdy nevěříme, a tak hledáme v druhém jen potvrzení, že jsme správně. To není láska, ale vytváření závislostí. Ten druhý nám to totiž brzy přestane říkat a nám to pak bude chybět a budeme se cítit zrazeni.

A to samé platí jako přes kopírák i při rozhodování o tom, zda necháme vzniknout novou bytost. Dítě. Je to totiž vytváření vztahového pouta stejně jako u vztahu partnerského. Stavět se k tomu nezodpovědně pak vytváří karmické vazby a trápení v celém rodu. Rozhodnutí mít dítě by mělo být založeno pouze na základě čisté nepodmíněné lásky a touhy našeho srdce. Hodně časté důvody typu "chtěli jsme děti dvě, ať má sourozence, nebo že je to zvykem, nebo jako záchrana rozpadajícího se vztahu, nebo protože se mi ještě nechce do zaměstnání (i když vím, že některá zaměstnání jsou peklo, tak dítě opravdu není nálepka na tyto naše původní rozhodnutí), či protože si přeji to jiné pohlaví (teď myslím to druhé ze dvou, ne z těch 52 genderových typů 😊 gendeři co se v nich našli prominou), tak to budu zkoušet tak dlouho dokud nepadne sedma apod." Tak tohle opravdu nejsou důvody ze srdce, ale našeptává nám je ego. A proto bude naše rozhodování vždy vytvářet následek, se kterým se pak budeme muset konfrontovat během výchovy dítěte. Možná to zní přísně, ale vězte, že já tu nikoho nesoudím, jen popisuji, jak to vše funguje bez příkras.

Stejně nakonec budete muset začít pěstovat lásku sami k sobě. A poté, pak bude pro vás rozhodování ze srdce naprostou samozřejmostí. Budete dávat jen to, co si přejete sami pro sebe. A tomu se říká ráj na Zemi.

Je to v našich rukách. Zodpovědně se rozhodovat a používat k tomu své srdce jako svého rádce.

A v tu chvíli se i boří karma. Přestává existovat, protože ji již nebude potřeba.

S láskou a v úctě ke všem bytostem, Veronika