ŽIVOT je NÁDHERA aneb cesta k OSVÍCENÍ ve zkratce

Každý z nás je na své cestě nejprve hledající. V této fázi je zatím ještě obrovská většina lidstva. Je to fáze, kdy se snažíme někam přiřadit. Naše prvotní touha po sjednocení je tak silná, že hledáme nejprve okruh lidí, kam zapadneme. Ve většině případů se narodíme do rodin, kam až tak úplně nezapadáme. Nenacházíme pochopení pro to, jací skutečně jsme. Samozřejmě, jsou výjimky, kdy se narodíte do rodiny, která je přímo i vaší duchovní rodinou. Ale jak říkám, není to úplně až tak časté a souvisí to s plánem duše. Většinou v rodině však zažijete pocity odmítnutí, bolesti z neporozumění a pocit, že tam pro vás není láska. To vše je potřeba. Je to potřeba k probuzení vaší touhy, někde tuto lásku najít. Prostě si pro ni jít.

Nejprve tedy hledáme přátele. Lidi, se kterými nám bude dobře a s kterými budeme mít něco společného. Ze začátku však, z důvodu uzavření a schování svého pravého já, budeme nacházet přátele, před kterými budeme hrát stejnou hru jako před světem. Neukážeme se takoví, jací jsme. Protože to tak moc nebylo přijato v naší rodině, tak i před ostatními je lepší to vše schovat. To však postupem času povede k frustraci, která vyvrcholí rozkolem s lidmi, které jsme měli za přátele a jejich odchod z našeho života. Lidé okolo nás nebudou schopni naplnit naše touhy. Bude to vypadat, že máme kolem sebe lidi, co nás mají rádi, ale my si nejsme až tak jisti, jestli máme rádi je. Vzhledem ke skutečnosti, že jsem se jim ještě neodhalili ve všech svých tvářích, je možné, že by nás v nich odmítli. Potlačováním bude naše stinná stránka růst a až se ukáže, bude víc destruktivní, než jsme čekali. Naši přátelé nás pak nebudou schopni přijmout. Nebudou nás poznávat a budou naši demonstraci prožívat jako křivdu vůči nim. Možná se tak od nás postupně odpojí spousta přátel a zbyde jen velmi malé množství, možná nezbyde ani jeden. A to jsme potřebovali. Tak trochu kopnout do zadku. Potřebujeme, aby se od nás naši stávající přátelé odvrátili. Abychom zůstali sami.

Když zjistíte, že jste zůstali sami... tak se RADUJTE 😊

Je to výborná fáze. Fáze, v které k vám postupně přijdou ti "praví" přátelé. Ale je potřeba se na to vnitřně připravit. V tu chvíli většina z vás hnaná touhou po lásce, po přátelství, bude vycházet ze své komfortní zóny a získávat nové zkušenosti a dovolit si dělat věci jinak než doposud. V této fázi se budete cítit hodně osamělí, zlomení, zrazení životem. Můžou přijít deprese, různá chronická onemocnění (ano, i Covid), onemocnění typu rakovin, kdy se vás opravdu dotkne pachuť smrti. V této fázi svlékáte všechny své staré kůže, své masky a moje rada zní ... RADUJTE SE!

A ač vám to nepůjde, tak se o to snažte. Ono to pravděpodobně nepůjde vůbec, ale je dobré vědět, že i tak je to vše důvod k radosti. Stačí to jen někde uvnitř sebe vědět. Že tohle je správně. Že tohle fakt moc chcete. Je to tak moc důležité k tomu, čeho toužíte dosáhnout. Pomocníkem vám bude v této fázi HUMOR. Klidně i ten černý.

Teď je čas na všechny ty věci, od kterých vás ostatní zrazovali ať neděláte. Všechny ty bláznivé hlouposti. Je to potřeba, abyste si osahali prostor kolem sebe. Abyste v sobě probudili ještě víc odvahy. Tak jako malé dítě, které se orientuje v prostoru, tady spadne, tady se spálí, tady narazí, tady klopýtne, hmm, tady jsem fakt lézt nemělo. Ale nepřestává a stále to zkouší zase jinde. Ví, že to je jediná možnost, jak ten svůj prostor kolem sebe poznat a rozšířit ho. Jak se dostat dál z maminčiny náruče.

Objevujte svět. Zvětšujte prostor. Expandujte. Rozeběhněte se do všech koutů ve vašem prostoru. 

Kde ještě je můj prostor? 

Kam ještě můžu?

Nemusí to být do cizí země, je to spíš řečeno obrazně. Roztáhnout svůj vnitřní prostor a pořádně se v něm rozhýbat.

V tu samou chvíli zjistíte, že vám roste vaše sebevědomí. Potkáváte různými zvláštními náhodami osoby, které vám najednou otevírají nové obzory. Sdílí s vámi vaše pocity a myšlenky. Tady si nejspíš uvědomíte své poslání a to, co byste chtěli dělat jako své zaměstnání a začnete to postupně realizovat. A noví přátelé, s kterými to budete konzultovat vás budou nyní podporovat a inspirovat.

Říkáte si "Tohle přesně cítím já!".

Potěší vás, že nejste sami, kdo to takto cítí a vnímá. Těch lidí bude postupně přibývat, bude jich víc. Někteří nemusí být vaši nejlepší přátele, mohou to být jen lidé, o kterých víte, že existují, a to úplně stačí. Tímto poznáním se vám bude víc otevírat vědomí a vy si budete víc uvědomovat co chcete a kam ve svém životě míříte. Vaše touha hledat se bude zvyšovat, budete mít pocit, že chcete někam víc patřit než doposud. Ta touha po sjednocení je opravdu obrovská. A tak budete hledat různé nástroje, které vám pomohou se v sobě ještě víc vyznat. Různé očisty a terapie. Budou vás inspirovat teorie, v kterých se lidé rozdělují do různých skupin, podle čehokoliv, co lidskou mysl jen napadne. Počínaje astrologickými znameními, numerologií, různou typologií a toho, čeho se dnes virtuální svět jen hemží. A tohle vše je super. Protože nejdřív je třeba se pořádně rozebrat 😊

A na vaší cestě v této fázi, je to naprosto v pořádku a přímo nutné!

Přestože to až tak úplně není pravdivé.

Takže se přiřazujte, hledejte se, a v případě, že se vám nezdá, že to je o vás, tak se přiřazení braňte a pak klidně podlehněte (mnozí z vás už vědí, o čem tu píšu). A pak to všechno dejte do světa. Prožívejte s lehkostí to, v čem jste se našli a pokud vaše srdce bude hledat dál, tak hledejte. Ono vás ještě v této fázi nenechá. Ještě bude přicházet pocit, že potřebujete patřit a vědět o sobě víc.

Budete si říkat "Vždyť už to všechno vím, tak proč pořád ten pocit, někam patřit zůstává? Je to snad tím, že mi ještě chybí partner? Ten, který bude přesně pro mě? Ten s kterým ochutnám Ráj?"

A tak se budete obracet k Vesmíru, aby vám poslal toho, který patří přímo k vám. A to bude určitě to ono, co vám chybělo.

A najednou se to stane. Potkáte ho. A budete vědět, že je to ON. Vše bude ráj, pohádka, božská mana. Několik měsíců, několik let, než se opět dostaví ten pocit z hloubky vašeho srdce.

"Ještě bych asi potřebovala víc někam patřit" 😊 😊 😊

No ano, ten pocit opět přijde. Pořád cítíte, že hledáte.

A v této fázi přichází Spirituální krize. Téměř už vše máte, téměř už vše víte. Tolik prožitků a zkušeností. A v této fázi se stane, že o vše přijdete. Nemusí to být na hmotné úrovni, i když každý z nás si zvolil jiný budíček.

Každopádně v této fázi jdete z vrcholu až na úplné dno.

Vracíte se do TEMNOTY. Do úplné beznaděje. A přestáváte věřit všem a všemu. Ani HUMOR už nepomáhá. A v téhle temnotě umíráte a spolu s vámi umírá i vaše falešné JÁ. Musíte uvěřit tomu, že umíráte, abyste své falešné já dostatečně přesvědčili. A když zemře, pak VY zjistíte, že stále žijete. Zjistíte, že nemůžete zemřít, protože jste věční. Vaše esence je věčná. Vaše falešné JÁ nebylo skutečné, rozpustilo se. A jakmile dojde k jeho rozpuštění, už nic nebrání Světlu ve vás, aby osvítilo to vše kolem vás. Najednou z temnoty vstoupáte vzhůru. Bez úsilí, v lehkosti. Vše kolem vás zalije nádherná záře. Rozhlídnete se kolem sebe novýma očima. Uvidíte krásu v každé malé drobnosti kolem vás. Může to být třeba malý brouček, nebo motýl sající nektar z květu. Přemýšlíte, co asi cítí, když pije tu šťávu. Podíváte se do stromů a posloucháte, jak šumí. Snad v tom slyšíte nějaký hlas. Líbí se vám, jak si vítr pohrává s listím stromů, jako by tím strom ještě víc oživoval. Prostor kolem vás dostane novou formu. Barvy se zvýrazní, vše září.

Přestanete sebe sama vnímat jako někoho důležitého, výjimečného, zvláštního, jako někoho, který by měl snad někam patřit. Víte, že už dávno patříte. Už dávno jste součástí všeho. Uvidíte, že jste celou dobu jen utíkal z náručí Boha, jako to malé dítě z náručí své matky. A celou dobu jste se na něj zlobili.

V tuhle chvíli se s ním smíříte. Necháte se obejmout a dáte mu své srdce. Úplně celé, protože už nemáte touhu patřit nikomu nebo něčemu jinému. Nic ve vás už nevyvolá větší pocit splynutí nebo jednoty, než když do svého srdce vpustíte Boha. A on se tím tak stává vaší součástí.

Už jen JSTE.

Zjistíte, že už nepotřebujete nikam patřit, protože VŠICHNI okolo vás jsou ÚPLNĚ STEJNÍ, jako vy. Jen se vám předtím zdálo, že jsou JINÍ a vy jste měli potřebu je nějak vyfiltrovat. Měli jste potřebu si svůj vlastní diamant obrousit víc, než ho mají Ti ostatní. Chtěli jste zářit víc, a tak si zajistit místo u Boha jako první. Najednou víte, kdo jste. A to je přesně ta chvíle, kdy zjistíte, že už nic nehledáte.

Vaše cesta na Zemi je u konce. Ale ne v tom smyslu, jakože teď už můžete zemřít, nýbrž vaše cesta hledajícího je u konce. Dosáhli jste Osvícení. A jediné, co teď zbývá je to Světlo šířit dál. Už není nic víc, co byste měli dělat. Světlo si vždycky najde svůj způsob, jak a kam bude svítit. Povede vás.

Je to mocné Světlo, je to Božské světlo, které prosvítilo všechny vaše stíny a vy už ani z jednoho nemáte strach.

Moji milí, a toto vás jistojistě čeká. Tomu prostě nelze uniknout.

ŽIVOT JE NÁDHERA!