Rozhodnutí ke změně
Kdy přichází to ono rozhodnutí, které nás vede k akci?
Znáte okamžik, kdy máte pocit, že se něco musí změnit, že to takhle dál nejde? Jste lapeni v neschopnosti se rozhodnout, ale zároveň víte, že už situaci takto déle nejste schopni udržet? A do hlavy se vkrádá věta typu: Já už nevím, co mám dělat! A je to tak. Přesně. Nevíte. A proto se NEMŮŽETE v tuto chvíli k ničemu rozhodnout. Frustrace v tuto chvíli nevede k akci. Zkuste si vzpomenout, jestli jste se někdy v těchto pocitech dohrabali opravdu ke změně, mám na mysli k té trvalé změně. Možná se v afektu nějaká změna udála, ale zase vás to za podstatně krátký čas hodilo do stejných kolejí.
Když NEVÍTE, ještě se neposkládal celistvý obraz, ještě se nenaplnil pohár oné potřebné zkušenosti, pro kterou jste si do této situaci přišli. Čeká se na poslední kapky, možná více posledních kapek, možná jen jednu, to v tuto chvíli není jasné.
A kapky, o kterých tu mluvím, se nenaplňují do poháru trpělivosti, ale do poháru zkušenosti, moudrosti, chcete-li.
Změna přichází ve chvíli, kdy se tzv. pohár zkušenosti naplní, nikdy ne dřív. A tu chvíli poznáte. Najednou totiž VÍTE, máte jasno, přesně víte, co děláte, a začne se to DÍT. Změna se děje. Je to taková změna, která je trvalá, neměníte svůj názor, jste ve svém rozhodnutí pevní. Není nic, co by vás zviklalo.
Tudíž v těch chvílích, kdy NEVÍTE, je řešením přijmout skutečnost, že ještě nejste na změnu připraveni. Že prostě nevíte a ještě nemáte dostatek zkušeností k tomu, udělat rozhodnutí. Někdy se vám i podobné situace neustále opakují, právě proto, že jste si z nich nevzali to, co jste potřebovali. Ještě jste nepochopili jejich význam. Ještě je třeba něco se na nich naučit, přijmout. V tu dobu určitě uslyšíte spoustu rad svých přátel, průvodců a koučů a budou se vám zdát rozumné, ale prostě je nebudete následovat. Ještě nepřišel čas. A až to někdy uděláte, až ten čas přijde, uslyšíte od nich, jak vám to už dávno říkali... Tohle znáte, že? Určitě z obou stran. :-)
Jediná chvíle, kdy přijde akce, je tehdy, když se naplní pohár vaší potřebné zkušenosti a jste připraveni na změnu... A změna, která nastane, nemusí být ani taková, jakou jste očekávali, ale může přijít úplně z jiné strany, z jiné oblasti. Najednou tu bude řešení a vy můžete jít do "akce".
Z roviny NEVÍM totiž nechodí žádná akce. Ale vzniká laskavým způsobem prostor k tomu, abyste si uvědomili: "Fajn, já jsem si ještě neodnesl z této situace to, co potřebuji, počkám tedy." Vzniká tu i prostor na otázky, které můžete klást sami sobě. Co mi to dává? Ne, co mi to bere, ale dává! Co si mám z toho odnést? Někdy to může i vyživovat vaši vnitřní oběť. Znamená to tedy, že se ještě jako oběť cítíte, a tak se tou vaší patovou nepříjemnou situací vyživujete. Až přijde uvědomění, že oběť nejste, tak se situace bude moci rozpustit.
A můžete se i v procesu dostat do pocitu, že tohle fakt už nedám, a v určitých chvílích, pokud je situace extrémní, tak i pomýšlet na vzdání se svého života. Až tam to může dojít. Je však třeba vědět, že pokud to došlo až tak daleko, byla to ona zkušenost, pro kterou jste si přišli. Tohle z pohledu zúčastněné osoby může být neskousnutelné téma, protože přece musíme pomoci. A určitě je dobré dát pomocnou ruku, ale pokud není pomoc přijata, nelze ji nutit. Tohle uvědomění neznamená, že si každý oddechne a půjde si vzít život. Jen je těžké přijmout, že nad tím nemáme kontrolu. Že jaksi kontrola nad smrtí nám nějak stále uniká. Ono vůbec téma smrti je takové tabu, že otevřít k němu diskuzi někdy ani není možné. Přece není dobré, když někdo umře. Přece se to nedá takhle jednoduše přijmout. A k tomu je dobré vědět, že za život zažijete takových malých zrození a ukončení spoustu. Jsou to jakékoliv konce. Vášnivé vztahové začátky a konce, přátelské vztahové začátky a konce, zaměstnání začíná a končí, etapy v životě začínají a končí, dokonce i konec tohoto článku bude jakási malá smrt. A každý nový začátek je takové nové narození. A z té situace, která má končit, vás to tak hezky vypudí, vytlačí, tak jako se rodí nové dítě na svět a začíná jeho život vně mámina břicha. A to, co v těch chvílích NEVÍM cítíte, jsou takové pozvolné, připravující se tlaky... Ale zatím jsou to ještě poslíčci. Není třeba tlačit.
Z pohledu duše to znamená, že si zvolila určitou cestu, což neznamená, že potřebuje nabýt nové zkušenosti. Ona už je ve výchozím bodě naplněná, moudrá. Jen si chce na chvíli zapomenout a jít si prožít určitý příběh.
Je dobré vědět, že o nic nepřijdete. Vámi zvolenou zkušenost vám nemůže nikdo vzít.
Tak plňte své poháry! A nezoufejte, když vám ještě troška kapek chybí 😊