Poznání

Následující text přináší vhled do témat:

____________________________________________________________________________________________________

🌷 Kousky puzzle

🌷 Iluze JÁ 

🌷 Iluze časoprostoru

🌷 Iluze konkrétní Pravdy 

____________________________________________________________________________________________________

V jednom, zdálo by se obyčejném každodenním okamžiku, to rázem uviděla. Četla zrovna jednu z těch duchovních chytrých knih, v níž nebylo vcelku pro ni nic nového. A tohle poznání přišlo bez pozvání, jak už to bývá u hlubokých vhledů zvykem. Myšlenkově to nebylo až tak nové, ale tentokrát to prožila celou svou bytostí. Prošlo to skrze ni jako esence.

Poznala, že všechno, co žije je recyklací toho, co kdy viděla, četla, obsáhla v jejím dětství. Je to, jako když rozbijete hliněnou vázu, a pak z těchto jejích střepovitých úlomků vytvoříte obraz, mozaiku. Je to úplně nové dílo, ale obsahuje tu hliněnou vázu. Každý kousek už (ne)jednou byl součástí nějakého celistvého díla. A tak se to neustále obměnuje.

Každý z nás je takový recyklát nejen na hmotné rovině, ale i na té rádoby duchovní. Nikdo z nás lidských bytostí neřekl nic nového. Jen se to neustále míchá jako velká polévka a vytváří to různé zdánlivě samostatné teze a souvislosti. Každá, ač nová myšlenka (teze, dogma) byla již někdy vyslovená. Není nic, co by už nebylo. Vlastně to vše, co je uvnitř je venku viděno až poté, jako následek. Tedy nemohlo to k ní zprvu přijít zvenku, nýbrž to jen promítla ven, aby si to mohla prohlédnout (v jejím případě přečíst).

Její životní příběh je souborem dat, které převzala od předků, jen se jinak promíchaly. Poznala to na pohádkách z dětství, které si znovu připomněla, poznala to na těch knihách, které v ní kdysi zanechaly stopu, ale jejichž obsah si již ve vědomé mysli nevybavovala. I ona sama usedla a psala. Skládala symbol za symbolem do uspořádáné formy tištěného řádku knihy. A když to poté mnohem později po sobě četla, viděla v řádcích své vlastní, teprve nedávné prožitky.

Formovaly ji tak silně, že je manifestovala? Nebo je jen přečetla dříve ze svého morfického pole, aby později pochopila, až se jí budou dít?

Co z toho? Co bylo dříve? Existuje vůbec něco jako časový úsek "dříve"?

Všechno se už stalo, nebo se to teprve stane?

Možná je odpovědí na obě možnosti prosté "ANO". 

A ano, to by vskutku dávalo konečně nějaký smysl 😊