Pozdní nekrolog

Pro ty, jimž odešla blízká bytost do věčnosti světla 

💙 Věčnost

💙 Vděčnost

💙 Okamžiky štěstí

💙 Nenaplněné touhy

_____________________________________________________________________________________________________

Je zajímavé, na co přicházím, když dělám věci, které se mi líbí. Když přijde chvíle, kdy se zastavím a zapnu si po několika měsících ticha televizi a možná náhodou se trefím na fakt dobrou komedii s intelektuálním nádechem, a když se u některých pasáží směji, přistihuji se, jak se směji s Tebou. Ležím těsně vedle Tebe a zvedám svou hlavu z Tvé hrudi, abych se Ti podívala do tváře a zjistila, jestli jsi taky zastihl ten humor v příběhu. A Ty se usmíváš, protože jsme stejně naladěni. A tak si spokojeně lehám nazpět na Tvou hruď a cítím ji tak, jako by skutečně byla pod mou tváří.

Anebo, když upeču něco fakt výborného a povede se mi to ještě lépe než kdykoliv předtím, tak si přeji, abys to mohl ochutnat a abych směla vidět, jak se Ti při ochutnání rozzáří oči, a ještě s plnou pusou cedíš slova uznání v Tvém podání znějící něco jako: "Pecka, tohle. Fakt."

Když se venku děje něco zábavného a všichni kolem se smějí štěstím, tak Tě chci chytnout za ruku a sdílet to vše s Tebou.

Když mám krásné chvíle s dětmi, nebo se dětem něco podaří, přeji si, abys byl u toho, protože vím, že bys je miloval stejně tak, jako je miluji já.

Není tohle náhodou láska? Ptám se sebe sama. Protože tyhle okamžiky mě nebolí, ale naplňují štěstím, a o tom láska přeci je.

Tak děkuji lásce, že vstoupila do mého světa. A přestože Ty tu se mnou už nemůžeš být, zůstala tu po Tobě tahle krásná láska.

A jen někdy tahle krásná láska způsobí, že přijde chvilka bolesti a ukápne slza. To ale jen, aby se vyvážilo tohle velké štěstí, které jinak zaplnilo celou mou bytost a způsobilo, že svět kolem mě se proměnil v magické místo plné kouzelných znamení a třpytivých barevných sklíček.