Posvátná sexualita

Následující text otevírá vhled do témat:

____________________________________________________________________________________________________

💗 Posvátná sexualita 💗 Spirituální spojení duší 💗 Muž a žena 💗 Vědomí jednoty💗 Pochopení konceptu závislosti 💗

Závislost se může jevit jako splynutí duší. Je to však jen závislost, protože je postavená na konceptu dvou neúplných bytostí. Proto s sebou přináší pocit utrpení. Sama bytost je však už celistvá. Nic nepostrádá. Jen k prožívání této celistvosti je nejprve potřeba prožitku, že celiství jsme. Abychom uvěřili a pochopili, jde vše přes postupný proces. Tento proces je perfektní, přesný, bezchybný, jdoucí přes komplex takzvaných "chyb", až k uvědomění. Je to symfonie končící božskou extází. Prožitkem sebe sama jako součást Jednoty, součást Boha/Bohyně v nás.

_____________________________________________________________________________________________________

Viděla, jak přijíždí jeho auto. Zachvěla se uvnitř, ale věděla, že utéci teď už nechce. Vystoupil z auta, pobral batoh a nasadil ho na záda. Klíčkem auto uzamkl a s hlavou ještě skloněnou k zemi se blížil k ní. Mohla si tak zase po dlouhé době připomenout styl jeho chůze.

Zvedl hlavu. Stála u vchodu a čekala na něj. Zarazil se, když ji spatřil. V mžiku ho ovládl hněv. To, aby zakryl tu bolest, kterou v sobě nosil.

"Co tady k sakru děláš?!" téměř na ni zakřičel.

"Musela jsem přijet. Cítila jsem, že to potřebuješ," vedla slova klidným hlasem a tím bylo jasné, že se nenechala vyvést z rovnováhy.

Byl už téměř u ní.

"Tak to ses asi spletla. Jsi to poslední, co potřebuju," pronesl kousavě a chystal se jí říct, aby se zase vrátila tam odkud přišla.

Ale ona se dřív dotkla jeho tváře dlaní své ruky. Její dlaň byla jemná a konejšivá.

Nezmohl se chvíli na slovo.

"Proč Ti na mě tak záleží?" vydal ze sebe nakonec.

Ona se mu upřeně zadívala do očí a vedla svou ruku přes jeho tvář dolů po krku až na jeho hruď, kde se dotkla přes rozepnutou zimní bundu místa, kde bylo jeho srdce.

"Moje zájmy jsou čistě sobecké," promluvila. "Nosíš v sobě půlku mého srdce a špatně se o něj staráš. Já se o tu Tvou půlku, kterou nosím v sobě, starám dobře. Vyživuji ji, ale ty vše zanedbáváš."

Nerozuměl.

"O čem to tady proboha mluvíš? Co jsou to za nesmysly?" bránila se jeho logická část v něm.

Ona se však stále nenechala rozhodit. Namísto toho řekla: "Ukážu Ti".

Jednou rukou zakryla jeho oči a druhou ho jemně obejmula kolem krku. Své tělo přitiskla těsně na to jeho. Ve chvíli, kdy se ho takto dotkla, ucítil opět tlukot jejího srdce a v tom samém okamžiku se v něm rozhostil silný pocit čehosi hřejivého. Jeho tělo se rozklepalo. Jen lehce, ale věděl, že to ona musí cítit. Chtěl se odtrhnout, ale ona jeho rozhodnutí vycítila a ještě dříve, než se o to vůbec pokusil, vydala pevným hlasem rozkaz, kterému z nějakého důvodu musel uposlechnout: "Nehýbej se!"

Nepohnul se a setrval. A pak to ucítil. Jeho srdce zaplnila obrovská záře, tělo se mu v tom samém okamžiku přestalo chvět. Led, který svíral jeho srdce ve vteřině roztál a on už jen vnímal naplněnost a lásku, kterou nepocítil už velmi dlouho. Naposledy s ní.

"To nejsem já, po kom se Ti tak moc stýskalo." Její hlas přerušil ten okamžik prožívané nirvány. Slyšel, jak pokračuje dál...

"Jsi to Ty, po kom jsi tak moc toužil. Ta část Tebe, kterou v sobě už celé věky nosím. O kterou se s láskou starám a pečuji. Je čistá jako křišťál. Je silně návykové být v její blízkosti. A velmi bolestné ji ztratit, poté co ses s ní znovu setkal. Stejně tak pro mě bylo velmi bolestné setkat se s tou mojí polovinou v Tobě. Totálně vydrancovanou, ponechanou bez lásky a pak o ní přijít ještě dřív, než se stihla uzdravit."

Její slova ho bolela.

Nemluvila o lásce k němu. Ani o lásce, kterou měl on k ní. Bylo to opravdu krajně sobecké, že to snad musela být pravda. To by se k nim hodilo. Teď chápal ten vztah, co mezi nimi byl. Nebyla to jeho holka. Nebyla to jeho přítelkyně. Nebyla to vůbec ona. Byl to on sám. A nedokázal unést svou vlastní krásu. Proto se předtím odvrátil.

Teď však ještě spočíval v jejím objetí. Nedokázal se odtáhnout. Najednou nechtěl přerušit nic z toho co cítil. Všechno, co odmítal se teď zdálo tak jasné. V tomto dokonalém okamžiku.

Ona ho však z toho násilně vytrhla, když se od něj odtáhla sama.

Stál a nedokázal nic říct. Díval se do jejích očí a viděl tu pravdu, kterou celou dobu ignoroval. Potřebuje ji. Potřebuje cítit tu část jeho samotného, co nosí ona v sobě. Věděl, že je to otázka přežití. Potřeboval být kompletní. Jenže teď poprvé také pochopil, že to není kvůli ní samotné. Zklamalo ho to. Ta iluze velké lásky k druhému člověku se najednou ve světle pravdy zdála tak krutě chladná a vypočítavá.

Ona nikdy nechtěla jeho. Chtěla sebe. A stejně tak on. Vážně žádná romantika. Jejich oční kontakt se neustále prohluboval. Zdála se mu tak klidná. Dívala se na něj a on cítil, jak mu tyhle všechny pocity čte z jeho vlastních očí. Nemusel nic říkat. Věděla všechno. I to, jak mizerně mu celou dobu bez ní bylo. To, jak bojoval celé měsíce proti tomu, aby neměl tu závislost na ní. A teď zjistil, že žádná taková závislost nikdy neexistovala. Cítil se víc než hloupě. Jako malý chlapec, co zjistil, že rodiče lhali o existenci Ježíška. Žádné kouzlo.

Nebo ano?

Zaklepal hlavou, aby setřásl všechny ty myšlenky. Vše se zamlžilo a on se zamotal. Zachytila ho dřív, než spadnul. Posadila ho na schod před hlavními dveřmi do bytovky, kde oba celou dobu stáli.

"To bude dobré, potřebuješ pít," řekla. Opřela ho zády ke zdi a běžela k autu. Za chvíli byla zpět a dávala mu napít ze své květinami pomalované termosky. S vodou v ústech se mu vrátila síla do těla. Uvědomil si, že před chvílí málem omdlel. Pomohla mu zvednout se.

"Děkuji, netuším, co se to stalo" vysvětlil situaci. "Pojďme dovnitř" dodal vzápětí. Cítil, že musí jít domů. Nechtěl, aby ho tu takto někdo viděl.

Vzpomínala, kdy tuhle cestu po schodech do nevyššího patra vedla naposledy. Tehdy byla ještě vždy plna očekávání a vzrušení z toho, co nového spolu zažijí. Tentokrát nečekala nic. Šla opojená v energii obejmutí, které i na ni zapůsobilo opět velmi silně. Nasávala jeho vůni, která se linula z jeho těla, jak šel pár kroků před ní.

Odemykal dveře, stále zády k ní. Po otevření vešel dovnitř, sundal si boty a stále se na ní neohlédl. Zašel místo toho rovnou do kuchyně. Když si sundávala boty ona, slyšela, jak si stáčí vodu z kohoutku. Potřeboval ještě osvěžit. Jistě se mu zase dělalo špatně. Znala, jaké to je být v kontaktu s vysoko vibrující energií.

Svlékla bundu a duch jeho bytu na ni dýchl nepříjemné vzpomínky. Vzpomínky na ně. Nic z toho teď nebylo skutečné. Už dávno tu měl jiné ženy a jí se představa, že by si s ním opět něco začala nezamlouvala. Přijela, protože ji volalo jeho srdce. Byl v úzkých, a to byl vždycky důvod. Potřeboval povzbudit a ona zase bude moct z jeho života odejít. Ještě chvíli stála v předsíni, než ji vyzval: "Pojď přece dovnitř. Nebo chceš být na chodbě?"

"Ne to ne, jen nevím, jestli je to dobrý nápad," řekla poprvé dnes nejistým tónem hlasu.

Cítil, jak na ni jeho byt působí. Mluvila o tom i dříve. Jeho teritorium, jak to nazvala, ji uchvacovalo. Najednou to chtěl. Aby se jí to vše opět zmocnilo a on si ji zase mohl vzít. Vzpomínky se mu vyrojily jako roj včel. Jedna přes druhou ukazovala druhy rozkoší, které si tu s ní dopřával. Obrazy v hlavě ho vzrušily. Natočil si ještě jednou plnou sklenici studené vody a hltal ji do sebe, aby uhasila jeho stoupající žár v těle.

Ona mezitím vstoupila do kuchyně za ním.

"Nic se tu nezměnilo. Je to tu pořád stejné," rozhlédla se kolem.

"Už brzy se odstěhuju," řekl na to, jakmile do něj zmizel poslední lok vody.

Zvědavě a drze otevřela skříňku nad dřezem. "Je tu ještě můj hrníček?" hledala ho marně.

Cítil se nachytaný. "Není."

"Hmmm," to bylo jediné co na to řekla. Sedla si na židli a poprosila také o vodu.

Obsloužil ji a sedl si naproti. Nevěděl, co říct a ona mlčela taky. Zážitek, který měl před několika minutami dole u vchodu stále neodezněl.

Chvíli takhle mlčeli a ona těkala očima po místnosti, jako by se bála podívat jemu do očí. Připomnělo mu to ten první den, kdy ji potkal. Opět byla plachá.

Cítila, jak ji skenuje pohledem a jak mu nabývá síla.

Musím odsud pryč!

Rozhodla se a v mžiku vstala.

"Já už musím jet," prohlásila, a aniž by se zastavila šla rovnou do předsíně.

Věděl, že ji nesmí nechat odejít.

Vstal a vydal se za ní. Chtěla si obléci bundu, ale on se postavil mezi ni a věšák, na kterém bunda visela. Sklopila nervózně hlavu.

"Proč to děláš? Já chci prostě odejít!"

"Proč?" nedal se odbýt.

Panikařila. Jeho vůně. Jeho hlas. Srdce se jí rozbušilo a řinoucí se krev v jejím těle zbarvila její tváře téměř do ruda.

Tohle na ní miloval.

Pak se vše odehrálo velmi rychle. Chytil její tvář do dlaní a tělem ji natlačil na skříň za jejími zády. Políbil ji. Jazyk ji vsunul hluboko do úst a ona se nedokázala bránit. Cítil její dech, jak se zrychlil a ona blaženě vykřikla. Jeho ruce se sunuly dolů a vyhrnovaly okamžitě její svetr. Neměla pod ním tričko. Dotkl se její horké kůže a pevně ji sevřel v náručí. Teď už věděl, co bude následovat. Chytil ji za hýždě a vysunul si její tělo nahoru, aby si ji podepřel výš. Mezitím ji neustále líbal na ústa a vychutnával vůni jejích vlasů. Obě její nohy si vedl kolem svého těla. Držel ji teď v náručí celou. Byla najednou tak lehká. Odnášel ji do ložnice. Vůbec se nebránila. Položil ji na postel a vysvlékl ze svetru. Ze sebe stáhnul tričko. Její podprsenku měl sundanou během okamžiku. Pozoroval její nahé tělo, bylo jiné než naposledy. Líbila se mu předtím, ale teď se mu zdála ještě krásnější. Jeho touha ho plně pohltila. Líbal ji všude po těle. Opět vzdychala nahlas, už teď když se jí jen dotýkal se celá vlnila. Tohle byla jeho hraniční mez touhy. Nikdy nikoho nechtěl víc, než ji v tomto okamžiku. Slyšel sám sebe, jak vydává toužebné vzdechy. Stáhl z ní kalhoty a kalhotky naráz. Ochutnal její klín. Ona vnímala to vše, co se dělo, jako by to pozorovala zvenku. Nedokázala ho zastavit. Nedokázala mu odolat. Teď, když ji líbal dole cítila obrovskou vlnu vzrušení, až bolest. Vše bylo nesmírně citlivé na dotek. Slyšela sebe samu, jak křičí. "Pomalu, bolí to!"

"Promiň, promiň," omlouval se hned. Přemístil se ústy na její rty. "Já chci už být v Tobě," prosil skrze polibky.

Neřekla nic. Ale líbala se s větší vášní a on to vzal jako souhlas. Rozepnul si své kalhoty a sundal ze sebe poslední zbytky oblečení, které jim ještě bránily milovat se naplno. Bez přípravy ho zasunul dovnitř. Zakřičela. Nebyl si jistý, zda touhou nebo bolestí, ale nedokázal se zastavit. Zavřel oči a soustředil se na svou vlastní rozkoš. Než ho zastavila. Pevně sevřela nohy kolem jeho těla a tím ho znehybněla.

Otevřel oči a díval se do těch jejích. Vzala jeho obličej do svých dlaní a dlouze si ho prohlížela, než konečně promluvila. "Nezaměřuj se na sebe, ale na mne." Když vycítila, že ji doopravdy vnímá pokračovala dál: "Nesoustřeď se na to, co cítíš Ty, ale představuj si, co asi cítím já. Co to způsobuje ve mně, když do mě pronikáš?"

Na chvíli ho to zarazilo. Netušil, jak má udělat to, co po něm chce. Postupně se však zaměřil na její reakce. Pozoroval její dech. Když šel hlouběji do ní, celé tělo se jí vzepjalo. Dotkl se roviny jejího napjatého bříška, pohladil jej a vedl dlaň dlouhým tahem až k hrudi. Vzepjala se ještě víc, jemu v ústrety. Poté si ji rukama chytil z obou stran za pánev. Palce zaryl hluboko pod vršky pánevních kostí, které lehce vystupovaly pod kůží. Další jeho pohyb ven a dovnitř způsobil v jejím těle bouři. Přísahal by, že to cítí. Jako by to byl on sám, do koho se penetruje. Nikdy tohle nezažil. Nejspíš jsem doopravdy žádnou ženu předtím nevnímal, došla mu tato skutečnost již podruhé. Pozoroval stále její dech. Vnímal, jak se jí zrychluje. Sténala a prosila ho ať nepřestává. Zrychlil i on, ale po každém zasunutí si nechal chvíli pauzu, aby mohl zachytit její reakci. Byla to vždy kratičká pauza, ale způsobila nečekané. Vrcholila. Jinak, než znal. Vydávala potlačené vzdechy, jako by se blížícímu orgasmu bránila. Nepřestal a pokračoval. Přesně tak, jak si před chvílí svými žádostivými výkřiky tak moc přála, když ho prosila ať nepřestává. A teď by tomu snad chtěla uniknout? Ani náhodou. Nenechá ji, aby o tohle přišla. Zasunul tentokrát prudčeji a vydržel hluboko uvnitř ní v nehybnosti. Jejím tělem projela chvějivá vlna. Cítil, jak ho obtéká její moře, deroucí se ven. Přestala dýchat, ani on nedýchal. Netušil, jak dlouho to trvalo. Možná věčnost, než se znovu oba současně nadechli. Rozesmála se, tělo se jí třáslo. Po chvíli se smích změnil v pláč. Jen ji pozoroval. Přišel si, že snad opustil své tělo a teď cítí její hoře. Její bolest, která se skrývala v jejím srdci. Cítil to, co předtím cítila ona, když ji zanechal samotnou. A v této intimní chvíli ho to obrovsky zasáhlo. Uvědomil si, že on ještě nevrcholil. Ani teď nedokázal myslet na to, že by to dokončil. Zůstával však hluboko v ní po celou dobu. Tvář si schovala do dlaní. Chvíli ji tak nechal, ale pak ji těsně přilehl a sundal její ruce z tváře. Prosila ho, ať se na ní nedívá, ale on to potřeboval vidět. Líbal ji na tvář, po které kanuly její slzy. Ochutnával jejich slanou chuť.

"Miluji Tě," řekl najednou. To ji rozplakalo ještě víc.

"Bylo tomu tak celou tu dobu, jen jsem měl strach si to vše přiznat. Teď už to ale vím jistě," pokračoval a opět ji líbal na rty.

"Dokážeš mi to vše odpustit?" v jeho hlase byla slyšet naléhavost.

Ona však stále jen plakala. Hladil ji tedy po vlasech a stále ještě byl v ní. Nechtěl se od ní odpojit. Jeho penis byl stále pevný a vzrušený. Její vzlyky pomalu odeznívaly a ona se zhluboka nadechla. Konečně se na něj podívala. Oči jí zářily a duhovky získaly světle zelený nádech. Vzpomínal na to, jak se jí barva očí měnila už v mládí. Jednou modré, pak modrošedé a když plakala, tak zezelenaly. Byla tak nádherná. Teď pochopil, že pro něj byla vším. Natáhla hlavu blíž k němu a políbila ho. Krásně, něžně. Znovu se v ní probudila touha. Začala pánví pohybovat, aby ho povzbudila. Neodolal. Tentokrát plynuli oba. Pustil ji nahoru. Užíval si to vše do detailu. Milovali se dlouho, jako by čas přestal existovat. Když se zase dostal nad ní, viděl, že ona bude opět vrcholit. Tentokrát však cítil, že se blíží i jeho vlastní orgasmus. Ruce ji držel nad hlavou a přirážel v rytmu jejich těl. Blažené opojení u nich proběhlo současně. Pocítil, jak jeho tělem otřásla obrovská vlna energetické exploze. Měl pocit, že na chvíli přestal existovat. Uvnitř sebe viděl tryskat barvy duhy. Jeho bytí se stalo prostorem kolem nich. Mysl se na krátkou chvíli úplně rozpustila. Když se po chvíli dostal k sobě, uvědomil si, že vše nechal odtéci do ní. Podíval se na ni. V jejích očích četl, že je to v pořádku, že to přesně tak chtěla a zároveň v ní četl, že její prožitek byl totožný s tím jeho. Zůstal tedy ještě stále uvnitř a nechal tíhu svého těla klesnou na to její. Ovinula kolem něj své nohy a rukama ho obejmula. Hlavu měl položenou těsně u její tváře. Bylo tak krásné cítit tohle všechno. Pro ni to byla blaženost. Ještě nikdy se takhle nemilovala. Bylo to nádherné. Cítila k němu tolik lásky, že se to do jednoho slova nevešlo. Tak raději jen mlčela a užívala si přítomný okamžik.

V tu samou chvíli se ji v prožitku otevřela skutečnost, kterou doposud přehlížela. Posvítila na její omyl. Na omyl, že doopravdy ji nikdy nic nechybělo. Že ani jemu nic nechybělo. Nebylo nikdy žádné poloviny, která hledá druhou část, protože žádná její část, která byla vně, neexistovala bez toho, aby také nebyla uvnitř.