Pár slov o DÁVÁNÍ a PŘIJÍMÁNÍ

Určitě každý víme, co znamená někomu něco dát a od někoho něco přijmout. A také je pravda, že spousta z nás má problém s obojím. Někdy se nám nechce dávat, a někdy se nám příčí přijímat. Tohle vše se děje, protože nechápeme opravdový význam slova DÁVAT a slova PŘIJÍMAT. Jsou to symboly pro energie. Dávání a přijímaní představují energetický tok. Pokud jsme ještě ovládáni našim egem, tak ve chvíli, kdy něco dáváme, děláme to z důvodu, že bychom něco rádi nazpět. Je to tak přednastaveno. Já dám, ale ráda bych, aby se mi to někde vrátilo. Buď od toho, komu jsem něco dala, nebo někde odjinud (od jiné osoby, od Zdroje apod), jako samozřejmý dar za mé dávání. A toto naše nastavení se pak nádherně vyzrcadlí u přijímání. Obzvláště tehdy, když máme přijmout něco, co je nevyžádané, když danou osobu neznáme, nebo známe, ale už jí nic dávat nechceme z jakéhokoliv osobního důvodu (roztržka). Budeme se tedy bránit cokoliv přijmout, protože už nás naše ego prostřednictvím mysli bude od přijetí zrazovat. Protože v nás vyvstane myšlenka, co za to ten onen člověk bude chtít? Co za to já budu muset někde poté dát, aby se vytvořila rovnováha? Neustále řešíme tuhle rovnováhu, jestli nám někdo víc nedává, nebo jestli víc nepřijímáme. A to z toho důvodu, že jsme vůbec nepochopili význam energie DÁVÁNÍ a PŘIJÍMÁNÍ. Díváme se na ně z pozice ega, které VŽDYCKY bude vidět a vytvářet NEDOSTATEK.

Pokud tedy ego rozpustíme a dovolíme svému pravému JÁ, aby vykvetlo na povrch a začneme být napojeni na své srdce, tak zjistíme, že tam se skrývá nevyčerpatelný potenciál v energii dávání a přijímání. Že není potřeba nic vyrovnávat, protože obě tyto energie vycházejí z principu nekonečna. Nelze mezi nimi udělat rovnováhu, protože mezi nimi již absolutní rovnováha je (jak vyjde najevo v článku níže). Platí to však pouze, pokud již dokážeme vnímat svět ze svého středu. Z pohledu srdce. V tu chvíli, kdy někomu něco dáváme, ať už je to úsměv, milé slovo nebo hmotný dar, tak ho dáváme ze srdce, a nemáme potřebu, aby se nám cokoliv vracelo. Nic nepožadujeme nazpět (ani na Vesmíru, Zdroji). Ani malým kouskem svojí bytosti nic neočekáváme nazpět. Je to dávání z nepodmíněné lásky. Přestože spousta z nás má pocit, že již takto dává, tak ve chvíli, kdy vám přijde pocit, že vám někdo něco dluží, nebo že by vám měl už Život konečně dát to, po čem tak moc toužíte, tak v tom případě vaše dávání nevycházelo ze srdce, ale z vašeho ega (falešného já). Protože by vám nikdy nemohl přijít na mysl takovýto pocit.

Ve chvíli, kdy se naučíme dávat skutečně nepodmíněně, tak teprve poté v tomto smyslu poznáme, jaké je to skutečně PŘIJÍMAT. Dovolíme si totiž přijmout cokoliv a přichází pouze pocit vděčnosti a radosti. Vychází to právě z podstaty nepodmíněné lásky, kterou je třeba chovat nejprve k sobě samému. A to se dost často naučíme skrze dávání. Je to proces vysvobození se. Věříme, že jsme vinni, tak dáváme, aby nám bylo odpuštěno. To je stále ještě dávání skrze ego. Ve chvíli, kdy si uvědomíme svou vlastní nevinnost, a tím i nevinnost všech ostatních, začínáme dávat již ze srdce a nepodmíněně. A proto jsme až tehdy připraveni přijímat. Ono totiž žádné přijímání skutečně neexistuje 😊 protože

PŘIJÍMAT = DÁVAT SOBĚ SAMA.

A to je ta chvíle, kdy pochopíte, že tato energie je nevyčerpatelná a není třeba mezi ní dělat jakoukoliv rovnováhu. Je to totiž jedna a ta samá energie 💗

Může se stát, že někdo kolem vás vám bude dávat ještě na základě ega, a vy si dovolíte přijímat i přesto, že vidíte, jak jeho energie vyhasíná. Jak moc touží dostat něco nazpět. Vyhasíná, protože dává z pozice ega, a tak tím vytváří nedostatek. Nejde to bohužel v druhém přenastavit. Je to každého cesta, a každý si ji musí projít sám. Vnitřním procesem. Tento proces nejde nikomu naprogramovat, nejde říct, tak pojď, začni už. Musíte to nechat na něm. Jediné, čím to můžete podpořit, je poslat mu Světlo. Můžete posílat Světlo, aby se staré struktury v něm rozpustily. Světlo rozhání tmu, pamatujete? Za každých okolností, Světlo vytváří zase Světlo. Všechny stíny se rozeženou.

Vy, kdo již pracujete se Světlem. Rozsvěcejte v druhých světlo! Nebojte se, že o své Světlo přijdete. Vaše světlo se nedá vysvítit, jelikož jeho zdroj je nekonečný. Je to stejné jako s energií Dávání a Přijímání (jejichž symbol má stejný význam). Není tu tedy nic, co by vás mohlo vysát. Nic, co by vás mohlo ohrozit. Tohle vše se vám snaží namluvit pouze ego, které vás těmito strachy drží v dostatečné vzdálenosti od Pravdy. Pokud vaše ego ještě má sílu, a mluví vám do vašeho spravování se Světlem, tak mu nevěřte. Tyto procesy se samozřejmě dějí postupně, a tak i když vaše ego slábne a Světlo roste, stále je tu jeho vliv znát. Ego vás bude strašit, že si máte své Světlo chránit. Že nemůžete neustále svítit, protože to přitahuje můry a entity a je třeba se mít na pozoru. A ano, to je pravda. Budou se můry slétat, ale je to v pořádku. Když víte, že je za vámi ten nekonečný Zdroj, tak můžete svítit neustále a všechno to krásně prosvítit. Už své Světlo nechraňte. Světlo nepotřebuje chránit. To tma potřebuje přikrývku, aby sebe sama udržela v existenci. To ego přes vás hází deku, abyste se schovali a nebyli vidět. Vy ze sebe můžete však s klidným svědomím tu deku sundat. Nemějte strach a odhalte se. Ukažte své Světlo. Nebojte se své zranitelnosti. Světlo samotné vás ochrání. Důvěřujte mu a obracejte se k němu v každý okamžik, protože Zapomnění je nástrojem ega, jak vás udržet v temnotě. Jeden den se setkáte s Bohem (myslím tím s Láskou, Něhou, Absolutní radostí), chvíli si ten neskutečný okamžik podržíte s pocitem, že tohle prostě nejde zapomenout, než se ego postará, aby se váš dotek s Bohem stal jen slabou jiskřičkou. Zapomnění je past.

Nezapomínejte, kdo jste. Nezapomínejte ani, odkud jste přišli. A hlavně nezapomínejte, kam chcete kráčet. Moc na vás myslím, a věřím, že tyto řádky čtou již Ti z vás, jejichž Světlo je na dobré cestě konstantně svítit.

DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ: Tento článek je psán z roviny Jednoty. V dualitě je třeba ještě třeba rozlišovat Dávání a Přijímaní. Je to nutné vzhledem ke skutečnosti, kdy se cítíme od Boha (Zdroje) odděleni a pak máme touhu, vše táhnout jen sami za sebe a dávat jen tu "svou" lásku, kterou se nám podaří byť jen při krátkém napojení (uvědomění si) ke Zdroji přijmout a doplnit. Pokud si nebudeme  neustále vědomi božské lásky, která je tu nepřetržitě pro nás, tak se budeme cítit vyčerpaní a bez energie k dávání. Je třeba stále mít na paměti, že nás Bůh (Zdroj) bezpodmínečně miluje a pokud tomu jsme schopni uvěřit a jeho lásku přijmeme, pak ji manifestuje ve všem, co je kolem nás.

Miluji vás a jsem tu s vámi, Veronika 💚