Matka Země

Matka Země si vrací svou hodnotu. Tak jako žena se začíná oceňovat ve svých ženských kvalitách, tak se to odráží na oceňování Země a jejích "darů". Mluvila jsem o tom, že tato doba teď nastává již ve videu Ženský element, Matka Země -souvislosti ze dne 17. 2. 2022, a že tohle vše pocítíme. Vše se odrazí ve hmotě a na stavu Matky Země. V celém světě bude vše navyšovat svou cenu. Vše, co pochází z Matky Země, což je, milí přátelé, VŠE hmotné a živé kolem nás. Hodně a rychle.

A teď můžete říct, co je na tom léčivého pro Zemi? Vždyť se drancuje pořád a peníze jdou lidem, kteří se snaží ovládnout celý svět. Jak tohle může být dobré?

A vypadá to opravdu tak. Ale je to proces. A někdy si musíme nejprve uvědomit skutečnou hodnotu něčeho tak, že to ztratíme. Jakou hodnotu má čistá voda? Jakou hodnotu má čistý vzduch? Jakou hodnotu má zdravá strava bez jedů?

A přes tento proces je nutné přejít. Je to nutné, abychom si uvědomili cenu země. Je nutné o tohle vše přijít. Najednou mít málo na to, abych si mohl/a dovolit zdravé jídlo. Abych si mohl/a dovolit elektřinu, vodu. Abych si uvědomil/a, jak moc jsem doposud plýtval/a se vším, co bylo dříve kolem mě, sice za peníze, ale samozřejmě dostupné.

Voda přestává být čistou, potraviny bez chemie již téměř nejsou k dostání a když, tak jak jinak než za vysokou cenu. A k elementu Země patří vše živé hmotné, pamatujete? Hmotná a živá jsou i naše těla. Možná namítnete, že voda není živá, ale to já vidím úplně jinak 😊 Ale zpět k tématu. Jak se chováme ke svému tělu? Co je pro nás důležité?

A tady si všimnete, že důležité jsou pro nás věci, které máme pocit, že nám jaksi patří. Že k nim máme vlastnické právo. Pojišťujeme a chráníme svá obydlí, svá auta, kola a různé předměty. Sice pojišťujeme i sebe samé, ale většinou ne kvůli ochraně zdraví, ale kvůli půjčkám, které máme, nebo jsme pojištěni, protože to naše povolání vyžaduje. Na nás samotných nám však nezáleží. Svá těla drancujeme. Proléváme je jedy, spousta z nás kouří cigarety, popíjí alkohol, protože to Tě ve společnosti dělá člověkem, který je sám sebou a má ostatní na háku. Tak se necháme tímto obrazem svést a provádíme svému tělu všechny ty věci, které mu nedělají dobře. Natíráme je jedy, které jsou i na obalech přiznané, jen my jsme se je nenaučili číst. Používáme čistící prostředky, které svým složením zásadně a negativně ovlivňují životní prostředí, a je to dokonce opět přiznané přímo na obalu. Ženy i někteří muži si barví vlasy toxickými barvami. Látkami, které pak tráví naši vodu. Tráví jimi vodu svým vlastním dětem, jen aby nebylo vidět, jak jejich těla vypadají skutečně. Zakrývají svou pravou tvář líčidly, vesměs taktéž plnými chemie, jen aby byli hezcí pro svět. A když se tělo ozve, tak ho umlčí léky. I když tady bych to spíš nazvala skutečným jménem. Umlčí je jedy. Drogami synteticky připravenými z léčivých rostlin, v kterých ale každá složka je přesně tam, kde má být a funguje jako komplex. My však vytlačíme jednu složku z celku rostliny a pak ji použijeme ve velkých dávkách. Není divu, že každý lék má nežádoucí účinky. Není to totiž lék, nýbrž jed. A my se dobrovolně trávíme. A ještě tomu říkáme, že je to NORMÁLNÍ.

Naše těla jsou posvátná stejně jako Matka Země. A tak teď pocítíme všichni, kdož to ještě neuzřeli, tu ztrátu. Ztrátu zdraví, ztrátu svobody, ztrátu peněz, ztrátu toho, co jsme nazývali láskou.

Žijeme v tom, co jsme stvořili a dá se to nazvat jako systém (matrix pro některé, avšak nejde o ten, co ukazuje známý film, pod stejným názvem, kde je vše pokřivené). Systém, který nás všechny zotročil. Jsme v něm dobrovolně, protože vytváří iluzi, že z něj nejde odejít. Že to prostě jinak nejde. Uvěřili jsme, že nejsme svobodní, nebo věříme jen v tu svobodu, kterou nám ukazují, že svoboda je. A tou je někam na pár týdnů odjet či odletět na dovolenou. Abychom poté prožili pár dnů ve svých životech v pohodě. Možná i předstírané pohodě. Namísto abychom takto žili svobodní celý život a měli jen pár dnů, kdy se necítíme úplně nejlépe. Dopustili jsme, aby systém převzal kontrolu nad námi. Většina z nás vstává za rozbřesku a dělá to, co už je dávno nenaplňuje, nebo to dokonce i nenávidí s tím, že to snad jednou bude jiné. Tráví prázdné chvíle ve svých zaměstnáních, kde jen znuděně čekají, až přijde práce k nim (či předstírají, že pracují) nebo pak někdy nevědí, kde jim z té práce hlava stojí, protože se práce nahrnula do jediného bodu. A pak se těší pár chvílemi někde na výletě se svými milovanými, které tak rádi sdílí na veřejné sítě, kde to vypadá, že jejich život jsou samé radovánky. Tam si vytvářejí iluzi šťastného života, kterému jsou možná i schopni věřit, protože jim to tam ostatní potvrzují, olajkují.

A hlavně všichni věříme, že to tak má být. A tak nás má systém ještě víc pod palcem. Teď nám dal virtuální svět (což nejsou zdaleka jen sociální sítě, ale i media, herní svět, filmový průmysl, bulvární tisky), ve kterém jsme každý sám sobě hrdinou. Ve kterém jsou Ti, jež ukazují nebo mluví a pár těch, co jen čtou nebo poslouchají. Tam se stáváme slavnými. Ale neustále nás to nutí být v tom virtuálním rozhraní. Bere nám to pozornost od skutečného. A to systém chce. Drží nás v tom neustálými notifikacemi, kterými upoutávají naši pozornost a vracejí nás do minulého okamžiku, který už dávno není. Tak nás ještě udrží v nevědomosti.

Systém nás drží v pasti i tím, že nám dal pocit, že nám něco patří. Že se cítíme, že o něco můžeme přijít. A tak vás nejprve naláká do závislostí všech potřeb, které musíte mít uspokojené. A pak vám to začne brát, bude od vás chtít víc práce, víc peněz, aby vám to zůstalo zachováno. Abyste si zachovali svůj standard. A to se teď děje. Budeme o svůj standard přicházet.

Je to však nutný proces. Osvobodí ve finále všechno a všechny.

Nejdřív je však nutné prožít skutečnost, že nám nic nepatří. A tu prožijí i Ti, ke komuž teď všechny ty peníze tečou nejvíce. Tomuto poznání neunikne nikdo z nás. Již není cesty zpět, vše je naplánováno do nejmenšího detailu.

Nic nám nepatří.

Vlastnické právo je jen naším rozmarem způsobeným pýchou.

Až se vzdáme všeho, a uznáme, že tu jsme jen, abychom byli a milovali, tak se může uzdravit vše kolem nás, včetně nás samých.

Nic nám tu nepatří.

Jen můžeme v úctě a pokoře děkovat za veškeré bohatství, která země dává. A je tu pro všechny ve chvíli, kdy se poslední z nás vzdá vlastnictví.

Pak nastane Nový svět, Nový věk, Nová společnost, Zodpovědná společnost, Mír.

S láskou archanděl Michael a Laué 💗 

PS: dodatek k prvnímu odstavci. Videa již nejsou dostupná, kdo je stihl, ten měl, kdo ne, nevadí, vše stejně bude řečeno. Žádná informace se nikam neztrácí. Videa jsem odstranila já sama, protože jsem již nechtěla tento způsob předávání informací. Raději mám psané slovo nebo osobní kontakt ve skutečné realitě. Výjimkou jsou jen mluvené meditace, které ponechávám.