Bohatství a hojnost
Dnes, jsem se rozhodla, že vydám na světlo velmi ožehavé téma. Už mi chodilo častěji, ale ke psaní jsem sebe sama ještě nepustila. Až dnes, kdy slunce na konci října svítí tak silně, až mi nádechem jasnosti připomíná letní dny.
Asi bych měla začít od začátku. Je už spousta napsáno, není třeba moc opakovat, jak jsme na svět přišli nevinní a cestou programovaní světem do kterého jsme přišli, jsme se obtěžkali vinou a lživými představami o pravdě. Přesně tak, jak nás tzv. Systém chtěl mít. Naším vnitřním cílem se pak později v životě stala touha prožívat štěstí a naplněnost na všech úrovních. Naší hnací silou je právě ona touha. Čím déle jsme v rukou systému, které v každém z nás vytvořilo samostatnou jednotku, zvanou Ego, tím více používáme představy a myšlenky k tomu, abychom našli to, co hledáme. Mysl jako nástroj k uvědomění se odpojila ze Srdce, jakožto centrály, odkud má být řízena. Nepozorovaně nad ní převzalo kontrolu Ego a vytvořilo svou vlastní centrálu, odkud mysl řídí. Ego pak svůj obraz, pomocí naší mysli projikuje do hmotného světa. Ego se vyznačuje tím, že je lepší než vše ostatní. Tímto způsobem i vytváří pocit nedostatku nebo pocitu něčeho nedokončeného. Ego má ve finále tak kouzelné a překroucené představy o samotném Bohu, že je poté samotný v Bůh v porovnáním s touto představou jen nudně obyčejný.
Když se tedy poprvé setkáte skutečně s Bohem a uvědomíte si ho, není to slastný okamžik, jak někteří očekávají. Je to prožitek obrovského zklamání. Zklamání Bohem. Jak něco, tak velkolepého může být tak jednoduché a obyčejné, až prázdné? Cože? Tohle přece není možné? Tohle rozčarování způsobí téměř vždy zavrhnutí toho okamžiku, kdy jste se spojili s Bohem. Ego vás přesvědčí, že tohle nebyl Bůh, protože Bůh je lepší! A tak se na své cestě potkáte s velkou pastí, která se může pojmenovat jako duchovní pýcha. Duchovní pýcha ega je trochu odlišná než jen pýcha ega. Duchovní pýcha je však mnohem rafinovanější.
Pýcha ega se rozpozná lehce. Člověk si jde za svým, hlava nehlava. Jeho cíl je důležitější než cíl celku. A hlavně chce všechno pro sebe a ať je toho co nejvíc. Hamty hamty, ať mám víc než tamty. To známe. Je to čistě nevědomý přístup k celku a je vidět všude možně v podnikatelské či politické sféře. Nemá s duchovními hodnotami nic společného. Je tam přímo přiznané, že Bůh neexistuje, není ho třeba, všechno si musíme řídit sami, a tak jsme tady my, abychom vám pomohli, ať se tady v tom neutopíte. Poděkujte nám.
Ale duchovní pýcha ega je jiná, a přesto míří úplně stejným směrem jako pýcha ega 😊
Co to tedy je, ta duchovní pýcha ega?
To je chvíle, kdy ego cítí, že se mu vymykáte. Váš rozvoj a probuzené vědomí je již znatelné a vaše touha po lásce k Bohu vás již nutí vydat se na cestu vašeho poslaní. A ego čeká brzy rozpuštění a zánik. A tak se bude bránit, bude chtít zajistit si vaši pozornost zuby nehty. Nachytá vás na PŘEDSTAVU O BOHU. Ano vytvoří ve vás pocit, že Bůh je nějaký. Bůh se manifestuje v tomto světě, ve hmotě, a Ego vás názorně povede k tomu, jak by to mělo přesně vypadat.
..... OBRAZ BOHA PŘES OPTIKU EGA....
Velkolepý obraz Boha, diamantová čelenka, zlatý plášť plný blyštivých zářících kamínků, nádherná tvář až se nám tají dech (však tohle ale znáte z pohádek přece už). Chceme ho totiž vidět zrakem, nikoliv srdcem. A tak nám tyto obrazy vytvářejí poté blažené pocity, namísto aby nejprve vznikl pocit a až poté obraz. A nám se takto Bůh líbí. Jako králové svou vznešenost ukazovali majetkem, šperky a krásnou různých výtvorů, tak i nám se takto vyobrazený obraz Boha líbí. A poté nám Ego řekne, že když jsme s Bohem, tak se to manifestuje hojností a bohatstvím v našem životě. Ano, to je pravda. Jenže Ego zase použije svou optiku. A jako obraz hojnosti a bohatství nám ukáže tu truhlu plnou zlaťáků, která nám zajistí bezstarostný život, plný pohody, slunce a úsměvů. Protože když jste v nouzi, nejste s Bohem. Nouze je tu znázorněna jako chudoba a špína a utrpení z nedostatku. Protipól, který musí nutně vzniknout, pokud někde narůstá přebytek. Nějak nám nedochází, že ho možná tvoříme my sami, když se chceme přiblížit Bohu a dopřáváme si tak luxus a krásu v domnění, že je to oslava našeho božství v nás. Prožíváme i pocity vděčnosti a máme pocit, že jsme nesmírně pokorní. A tak mluvíme o božství na každém kroku a ukazujeme tu představu o Bohu druhým. Prodáváme naši představu druhým, protože tak to po nás božství v nás přece chce. Abychom byli všichni šťastni tímto způsobem, který nám ukazuje ale naše Ego. A tak se peníze stávají naším božským způsobem, jak naplnit tu krásu, kam si mylně myslíme, že míříme. Dojdeme až tak daleko, že si omluvíme naši touhu vlastnit víc, než potřebujeme, skutečností, že peníze jsou přece energie, a tak i fungují. Když jsme jim otevřeni, tak k nám chodí. Používáme je sem tam opravdu velmi rozumně i skutečně božským způsobem, ale to pořád nezakryje tu lež, za kterou jsme se schovali.
Strom. Krásný božský dokonalý strom. Tak vidí strom (Boha) vaše Srdce.
Strom. Krásný božský dokonalý strom. Ale ta malovaná dřevěná skříň, co jsem včera viděla v obchodě, tak ta je úplně božsky dokonalá! To se mi srdce zastavilo, to musím mít doma! To mě tak udělá radost! Tak vidí Strom (Boha) vaše Ego.
A Ego chce s vaší pomocí naplnit a vyplnit prostor kolem sebe tímto bohem. A tak nutí člověka, aby přetvářel to obyčejné božské do něčeho, co je ještě lepší. A samotných vrcholem výtvoru je ta bankovka, která leží ve vaší peněžence. Je v ní schovaná svoboda přece. Je tam vložená tak obrovská hodnota, že vytváří pocit, že nám něco doopravdy patří. Peníze. Dostatek či nedostatek peněz se nejednou stal stěžejním i v duchovní oblasti (křesťanská církev je zdárným příkladem duchovní pýchy ega). Peníze jsou látka, papír, nějaké ty člověkem synteticky vytvořené ochranné znaky, a to jest celé. Tu hodnotu, kterou dnes mají jim dal člověk. A bude tomu tak tak dlouho, dokud bude v peníze VĚŘIT.
Tady chci na chvíli odbočit a vložit svou vlastní vsuvku.
Vůbec nehodnotím, nikoho neposuzuji. Zkuste si článek nebrat osobně a podívat se na něj z výšky, nechat ho sebou proplout a pocítit, co v těle způsobuje...
Bohužel jsme v systému uvízli celkem dost natěsno, tak je pro někoho více i méně těžké to změnit jen tak sám od sebe. Peníze se stále ještě používají. I já jich využívám. Přesto v sobě cítím tohle vše a postupně doufám, že se něžně, bez tlaku na sebe, postupně vymaním i z těchto břemen. Dávám si pozor, co nakupuji, jestli to skutečně opravdu POTŘEBUJI. Nenechat se strhnout mamonem. A v určitém bodě na cestě k Bohu, jsou z vás i tyto chtíče sejmuty, a tak se to pak stává mnohem snadnějším. I já však neustále hledám tu správnou míru pro mě. Neobviňuji sebe ani ostatní. Skromnost je mým pomocníkem. Odpouštění sobě sama je v tomto procesu nezbytné.
Konec vsuvky 😅
A v nás se rodí touha mít kolem sebe CO NEVÍC Boha, a tak nás ego tlačí do toho, abychom se s penězi stali přáteli, abychom jich měli VÍC, a mohli tak mít víc Boha kolem sebe. Jsme mu vděční, že nám dal tak velkolepý úkol a teď se o nás stará tím, že nám zaručí tu ONU HOJNOST A BOHATSTVÍ. Zneužíváme duchovní pravdu a všechnu tu nabytou moudrost k obohacení sebe sama. Což je svým způsobem v pořádku, pokud to je k tomu, abychom měli vše, co potřebujeme. Ale Ego má odlišný názor na naše vlastní potřeby než Bůh. A tím nás taky dost naštval. Takže duchovní pýcha nabírá na síle. Ego nás přesvědčí. Jeho obraz Boha je totiž táááák moc kouzelný. Čím víc Boha kolem nás, tím víc jsme spojeni s Bohem. Taky se vám zdá, že je toho Boha nějak MOC? 😂🤣😂
Ego dává penězům zvláštní nadřazenou hodnotu. Oslavuje tento výtvor člověka ještě víc než Boha samotného!
A tak člověk chce přetvářet to vše kolem něj na tyhle různé výtvory, protože je přece ještě kolem dostatek, z čeho se dá vyrábět. Ještě je dost stromů. Ještě je dost zvířat s krásnými jemnými chlupy. Ještě je tu dost hlíny a dost kovu v nitru země...... dost dost dost...
Jako protipól odpojení se od božství pak Ego ukazuje na člověka, který žije ještě v nevědomosti, v utrpení všedních dnů a otročí systému. A Ti, kdo již překročili práh nevědomí a dokáží prozřít tuhle skutečnost, se chtějí samozřejmě osvobodit. Když jim však zastoupí cestu duchovní pýcha ega, tak nabydou pocitu, že jediná správná cesta k Božství je skrze bohatství, a to způsobem, jakým nám ho předestírá naše Ego.
Je určitě krásné, když člověk tvoří. Když tvoří z lásky a ke službě všem a všemu. Nejen ke svému vlastnímu prospěchu. Než porazíme strom, přemýšlet nad tím, co z něj chceme vytvořit. Zda to bude třeba hudební nástroj, který bude lidem přinášet radost do jejich srdcí, nebo zda to bude jen štokrle, na které si dáme nohy, když jdeme na záchodě vykonat velkou potřebu. Spousta věcí, které máme doma jsou nádherné výtvory a některé praktické a ulehčující nám život. Třeba taková škrabka na brambory je fajn. Ale jen do té doby, než zjistíte, že brambory vlastně můžete vařit ve slupce a až poté je oloupat. Nebo že je můžete oloupat i nožem. Pak se stává škrabka zbytečnou. Čin, díky kterému musel být kov vyňat z nitra země se stává neopodstatněným. Vše získává mnohem větší hloubku, když se podíváme na celou cestu, kterou škrabka či jakýkoliv lidský výtvor musel na své cestě ujít, než se dostal do vašich rukou. Ego i tady má léčku. Bude tvořit věci ekologicky, ale zase jich bude pořádná fůra. Tímhle se však ego nechce zabývat, je to pro něj velmi zatěžující téma. Přímo odmítá na to jen myslet, už rovnou je z toho cítit taková OBROVSKÁ TÍHA, kterou je nejlepší sklepat a dál se tématem již nezabývat. Cítíte to?
Uuuufff, raději se zaměříme na krásu kolem sebe. Na chvíli se podíváme Bohu do tváře, když upneme zrak na ty všední věci jako stromy, trávu, půdu, letící vlaštovky, nebe, slunce... než se zase vrátíme do našeho příbytku plného těch nádherných věcí. Všechny jsou však stvořené z těch, na které jsme před chvíli koukali. Všechny jsme vytvořili my, ve snaze udělat Boha ještě oslnivějším květnatějším chutnějším, než už je.
A co je tedy ta HOJNOST A BOHATSTVÍ?
Hojnost tu byla vždy. Je to Bůh, který JE kolem nás. Ve své skutečné a surové podobě. Vyjděte do hor, do lesů, na louku. Vnímejte řeky, vodopády, zvířata, květiny, přátele i "nepřátele" kolem sebe... Flora a Fauna. Taková hojnost, takové bohatství. Skutečné a jediné. Moc obyčejné?
Nebyl by opravdu lepší ten zájezd do Arabských emirátů? Hmmm, ale na to potřebuji peníze....
💗💗💗
Kéž by člověk víc prokrastinoval.
Odpusťte Bohu jeho jednoduchost. Pak uzříte jeho velkolepost 😘