Zrovna dnes mi takové to chybné rozhodnutí a k němu "kdyby" přišly na mysl. Samozřejmě ne poprvé. Většinou se jedná o jednu či jen málo událostí, ke kterým se naše mysl vrací, když máme pocit, že se žije následek toho rozhodnutí.

Podle bible byla prvotním hříchem touha po uvědomění si sebe sama. Za to přišel trest a vyhnání z ráje.

Kontrola (i nad aktivitou) vychází z mysli.

Vždy jsem měla pocit, že svoboda je v tom, že můžeme myslet na to, co chceme, že nás tím vlastně nikdo neomezuje... Že i kdybychom byli zavřeni za mřížemi, tak tu opravdovou svobodu nám nikdo vzít nemůže.

Pokud by mysl chtěla přijít všemu na kloub, musela by v první řadě připustit, že ona sama neexistuje. Existuje jen prázdný prostor, ale mysl chce analyzovat, chce rozbor.

Chceme být tvůrci života a zároveň si říkáme, že se děje vždy to nejlepší pro nás....

Myšlenka. Dlouho jsem měla pocit, že naše myšlenky tvoří skutečnost. Tato skutečnost mě potěšila, ale zároveň jsem si s hrůzou uvědomila, kolik "špatných" myšlenek mi probíhá hlavou. Takže namísto tvoření si ráje si tvořím osobní peklo, a čím víc se snažím myslet "správně", tím víc mám tíhu zodpovědnosti na svých zádech. Tohle břemeno je však velmi...