Někdy je nepravda (iluze) potřeba jako nástroj k pochopení pravdy.

Zrovna dnes mi takové to chybné rozhodnutí a k němu "kdyby" přišly na mysl. Samozřejmě ne poprvé. Většinou se jedná o jednu či jen málo událostí, ke kterým se naše mysl vrací, když máme pocit, že se žije následek toho rozhodnutí.

Kontrola (i nad aktivitou) vychází z mysli.

Podle bible byla prvotním hříchem touha po uvědomění si sebe sama. Za to přišel trest a vyhnání z ráje.

Vždy jsem měla pocit, že svoboda je v tom, že můžeme myslet na to, co chceme, že nás tím vlastně nikdo neomezuje... Že i kdybychom byli zavřeni za mřížemi, tak tu opravdovou svobodu nám nikdo vzít nemůže.

Pokud by mysl chtěla přijít všemu na kloub, musela by v první řadě připustit, že ona sama neexistuje. Existuje jen prázdný prostor, ale mysl chce analyzovat, chce rozbor.

Chceme být tvůrci života a zároveň si říkáme, že se děje vždy to nejlepší pro nás....

Myšlenka. Dlouho jsem měla pocit, že naše myšlenky tvoří skutečnost. Tato skutečnost mě potěšila, ale zároveň jsem si s hrůzou uvědomila, kolik "špatných" myšlenek mi probíhá hlavou. Takže namísto tvoření si ráje si tvořím osobní peklo, a čím víc se snažím myslet "správně", tím víc mám tíhu zodpovědnosti na svých zádech. Tohle břemeno je však velmi...